Norway - Summer of 2012, část pátá
Ráno nás probouzí padající voda. Nejprve to řešíme ignorací, případně celtou přes spacák, ale voda je neodbytná. Nezbývá než vyhlásit ústup pod střechu = do auta. Tentokrát to Vojtěchovic sekce se stanem vyhrála. Ale než se tekuté krystaly na displeji hodinek přesunou do tvaru něčeho co připomíná hodiny, a ne noční můru, pršet přestává, a dokonce nesměle vykukuje oskar aby nám pomohl se sušením spacáků.
Po snídani velíme k odjezdu, který po pár metrech ztroskotá na elektrikářich upravujících vedení mezi řekou a lesem. Malá pauza jim ale zřejmě není proti mysli, takže na jejich pracovní nasazení nekoukáme dlouho. Vracíme se do Andalsnes, a po orientační hře Najdi poštu vyrazíme opět k Trolí stěně, tentokrát pod ni. Zespodu její výška tak nevynikne, ale srovnání s Eifelovkou na info-tabuli je jasné -stěna vítězí 3:1. Káďa už nás pomalu pakuje pryč, ale v tom si všimneme historické fotky, kterou nám celou dobu zakrýval. Jak se ten pacholek dostal na fotku ze 70. let? Co nám to tady ten chlapec tají?
Ale nezdržujeme se pod stěnou dlouho, a vyrážíme směr NP Jotunheimen - druhý pokus. Zhruba 220 kilometrů přejezdu zvládneme docela rychle, a parkujeme na odpočívadle - vyhlídce na jezero Gjende. Z možných programů vybírame dva, a výprava se opět dělí. Vojtěchovic polovina vyráží na východ stopovat soby, naše část na západ na hřeben Knutshøe. Káda ještě předa instrukce, kde se sobí stado většinou zdržuje, a už vyražíme. Před námi je nejprve sestup k potoku, a pak začíná docela prudký výšlap na hřeben s převýšením asi 400 metrů, ale co je to pro nás, dobyvatele Trolí stěny :)
Z hřebene je krásný výhled na jezero Gjende i s jeho neobvyklou zelenou barvou, zapříčiněnou tím že jeho voda pochazí z ledovce, i okolní menší jezera, už tradičně modrá. Do toho modré nebe bez jediného mráčku - je tu nadherně. Na konci hřebene řešíme jestli se vrátit zpět, nebo sestoupit dolů a vzít to podél řeky - tato náročnější variata nakonec vyhrává. Sestup je snad ještě prudší než začáteční výstup, ale bez problému jej zkušeně zvládáme - stejně jako návrat s propletáním se bažinami podél řeky.
Večer postavíme stany kousek od parkoviště, a brzo ráno vyrážíme do Gjendesheimu. Po okouknutí situace volíme variantu s návratem lodí, narozdíl od většiny ostatních. První půlku tak budeme mít hřeben skoro sami pro sebe, ale musíme počítat s časem objezdu poslední lodi. Cestu nema smysl popisovat, fotky poví o tomto nejznámějším norském treku víc. Snad jen ve zkratce - převýšení 800 metrů, a dvě jezera různé barvy kousek od sebe, ale s rozdílem 400 metrů výšky. Do přístavu Memumburu dorazíme akorát, ale lidí je tu tolik že je všechny Gjendine nepobere. Asi za 15 minut dorazí další lod - spíš nákladní, která se vrací z druhého konce jezera. Ani ta ale nemá šanci všechny pobrat, tak kápitan dává echo na Gjendine, at se ještě jednou otočí pro zbytek. Někteří z čekajících to vzdávají, a vyráží stezkou po břehu jezera pěšky. Těchhle 11 kilometrů jim fakt nezvidím, navíc je v jezeře po zimě dost vody, takže budou asi pěkně brodit. Gjendine otočku zvládla asi za půl hodiny, takže se spokojeně nalodujeme, a můžeme si jezero prohlédnout i z hladiny. Kapitán to pěkně žene, peníze za plnou lod jsou asi fajn ale padla je padla, takže před přístavem doháníme nákladní kocábku na kterou jsme se nevešli, pěkně ji na naší vlně rozhoupeme a ještě stihneme přistát první.
Do večera ještě přejíždíme směrem k Lillehameru, najdeme místo na spaní a spíme.
Další den v Lillehameru okoukneme památky na zdejší olympiádu, hlavně areál skokanských můstků i s trénujícím skokanem, a potom hokejovou halu v Gjøviku, což je hodně zjímava záležitost - celá hala v podzemní jeskyni. Z dnešního pohledu je olympijská hokejová hala s kapacitou 5500 divaků (během olympiády měla jen 5200) asi nemyslitelná.
A posledním norským programem je Oslo, kde si dáváme na nějakou hodku rozchod, a pak už směřujeme domů. Poslední norskou noc travíme na odpočívadle vedle dalnice (na fotomapě ještě rozestavěné) -odpočívadlo s rozhlednou a expozicí o pravěkém osídlení okolí - proč ne - odkud nam už zbýva jen nějakých 1500 km domů které zdarně dorazíme.
A to je pro tentokát konec. Norsko super jako vždy, ale mezi námi, za polárnim kruhem nebo 70. rovnoběžkou je to takové nějaké lepší Norsko ;-)
Náhledy fotografií ze složky Část pátá
