stíínkovy fotky

Tentokrát se o výpravě do Norska mluví celý rok. Každou chvíli se někdo ptá jestli letos zas pojedeme, a že by třeba taky vyrazil/a. Na jaře to vypadá že pojede 7 aut, nebo se složíme na autobus. Jak se termín blíží, a odjezd se nepočítá na měsíce ale na týdny, rázem většina z potenciálních zájemců nereaguje a zbytek nemá čas a/nebo peníze.

Když tedy není kde brát v domácích vodách, Káďa hlásí že má nápad, že přizve bývalou kolegyni ze školy s rodinou. Po upřesnění že součástí je i dcerka cca maturitního věku pánská část výpravy jednohlasně souhlasí. :) (jako každá reklama se i tato ukázala jako klamavá, cérečce se na sever nechtělo)

A tak zatímco Vojtěchovic polovina výpravy vyráží s jedním řidičem v sobotu, my čekáme až se nám vrátí Káďa z pracovního výletu, a v neděli se vydáváme na stíhací jízdu. Potkáme se někde v Německu, nejpozději v Puttgardenu v přístavu v pondělí ráno. Všechno dobře dopadlo, obě části výpravy se zvládly nalodit na Princess Beatrice, a na horní palubě konečně společně zahajujeme expedici.

Po vylodění v Dánsku pokračujeme v cestě, Kodaň, Malmö, Göteborg, a konečně Norsko. Před Oslem uhýbáme doleva, tunelem podfrčíme Oslofjord, a přes Drammen a Notodden pokračujeme dále bez větších zastávek. V Heddalu zastavujeme okouknout místní světoznámý kostelík. Podvečerní slunce spolu s lehkou přeháňkou rázem vykouzlí duhu - lepší uvítání jsme si snad ani nemohli přát.

Z Heddalu vyrážíme dál směrem na západ, s úkolem najít místo na přespání. Žádné velké hledání, kus skoro rovné plochy vedle horské silničky úplně stačí. Ani se nezdržujeme stavěním stanů, a hned spíme.

Ráno žádné zdržování, počasí se po včerejší Heddalské idylce trochu zkazilo, ale zatím neprší. Vyrážíme přes hory k Lysefjordu, kde se nachází dvě asi nejslavnější zajímavosti jižního Norska. Cestou v horách dáváme pauzu u přehrady Rosskreppfjord, asi 30 metrů vysoká kamenná hráz vypadá impozantě.

Po krátké procházce vyrážíme dál, až nás serpentýny dovedou do Lysefjordu, kde parkujeme u chaty Øygardstølen která je výchozím bodem na známý Kjeragbolten. Počasí nám moc nepřeje, fjordem se od moře valí mraky, lehce poprchává, cesta po skalách nebude žádný med - ale pořád doufáme že se trochu vyčasí. Vystoupáme pár stovek metrů, přelezeme jeden, druhý, třetí hřeben, ale počasí se pořád zhoršuje, takže nakonec volíme ústup. Počasí nakonec nezklamalo, sotva se vrátíme k chatě tak se mraky trhají a z vyhlídkové terasy je pěkně vidět do fjordu.

Ale na opakovaný pokus není ani pomyšlení, zahříváme se místním čajem, něco sníme, pomalu uschneme, a zas sedáme do aut. Kjeragbolten nás k sobě nepustil - na řadě je Preikestolen. Slavná Kazatelna je od nás sice jen asi 15 km, jenže na druhé straně fjordu. Po horské klikaté silničce to dělá 130 km a k tomu jeden trajekt přes fjord.

Nástrahy hor úspěšně zvládáme, trajekt už nám přece nemůže dělat problém, a někdy kolem osmé večerní se konečně objevíme na parkovišti u chaty Preikestolhytta odkud se na Kazatelnu vyráží. Probíhá rychlá debata nad plánem, ale nic nás nezvyklá. Bereme spacáky, stany, a s blížícím se soumrakem vyrážíme nahoru. Občas potkáváme někoho kdo se vrací, někdo hodí nevěřícný pohled, někdo popřeje Good luck (jedna z konspiračních teorií říká že to v norštině znamená "Sežerou vás komáři, zlámete si haksny a utopíte se v bažině" :)

Kolem desáté hodiny se terén trochu rovná, tak hledáme místo na spaní. Vybrat si můžeme mezi bažinou a skálou nad jezerem. Skála je suchá a rovná takže bažinu zavrhujeme, stavíme stany a s vidinou zítřejší ranní Kazatelny znavení lezeme do spacáků.

Dobrou noc