stíínkovy fotky

Ráno se budíme u dvou bříz, a pomalu se balíme. Není kam spěchat. Když zbývá dát posledních pár věcí do auta, přijde najednou déšť, z kterýho se během pár sekund stane pořádnej slejvák. Už jsme mysleli, že jsem tomu ujeli...

Zjišťujeme, jak je na tom třetí auto, a vyrážíme pomalu ku Stockholmu. Záznam trasy můžete zkouknout tady.

Stockholm nás moc neuchvátil, žádnou fotografickou inspiraci jsem nepocítil. A s vychvalovanou čistotou nejen švédských měst to zřejmě nebude tak horké...

Na chvilku jsme zapadli do souvenir shopu, kde se Kilda na první pohled na pohlednici zamiloval do švédské princezny. Tož jsme vyrazili na návštěvu do královského paláce. Opět celkem zklamání. Palác zřejmě v rekonstrukci fasády, zahalený do síťoviny. Děvčata zklamal voják na stráži, páč se hýbal a mluvil do vysílačky. Nejspíš proto, že opravdu hlídal. Ne jako panáci na Pražským hradě, kteří jsou tam jen jako turistická atrakce.

Část výpravy ještě odskočila zkouknou vnitřek místní katedrály, do které se suveréně vecpali východem, čímž obešli pokladnu na vstupu :-)

Pomalu se přesunujeme zpět k autu, a vyrážíme směr Uppsala, někde v okolí najít místo na noc. Po 155 kilometrech parkujeme u jezera Toften. Po dojezdu posílám do třetího auta souřadnice, aby nás v noci našli. Optimisticky tvrdí, že do půlnoci jsou u nás.

Sotva vylezeme z aut, slítne se na nás polovina švédských komárů. Zkoušíme proti nim bojovat, ovšem český repelent je k ničemu, a zabíjení nepřináší kýžený výsledek. Zapalujeme oheň, v naději že pomůže, ale ani ten nepomáhá. Vaříme večeři, po které komáří nápor ustupuje. Později zjišťujeme, že první půlka komárů už byla napitá, tak se vystřídala s tou druhou polovinou.

Jako nejúčinější jsou nakonec vyhlášeny dvě metody:
1) zakrytí co největší plochy těla.
2) co nejvyšší promile alkoholu v krvi.

S přicházejícím soumrakem a ochlazením komáři polevují, jen se bojíme aby nedorazili posily z Finska. Takže dáme zas partičku karet, vypaluju pár CDček na poslouchání do auta, fotím noční jezero, a jdeme spát.

V 1:33 ještě píšu do třetího auta, jak na tom jsou. Optimistická SMS vzápětí, "My tam budem zhruba do 45 snad:-). Tak nech zaplou vysilacku na kanale 1 a my se kdyby neco budem snazit spojit pres ni"

Ráno se budím, vysílačka vedle mě skoro vybitá, a v telefonu zpráva z 3:45 "Hledali jsme vas 2 hodky dle instrukci a nic. Takze nase souradnice jsou N60° 12' 1.30", E17° 28' 39.70" . Tak nas tu naberte." Fajn...