stíínkovy fotky

Ze spacáku lezu chvilku po deváté, jako jeden z prvních. Jen Vojta už sedí kdesi daleko na skále, a kouká na moře. Beru foťák, a jdu se projít po okolí. Hlavně mě láká skalnatý výběžek, zasahující snad 100 metrů do moře. Teda, zasahoval do něj včera, za přílivu. Teď, při vrcholícím odlivu je naše zátoka podstatně menší, a jen dno pokryté silnou vrstvou hnědých řas dává tušit, kam až běžně dosahuje voda.

Doufal jsem, že z výběžku bude vidět něco víc z pobřeží, kam jsme chtěli dojít, ale bohužel, není. Zato mě ze skály brzo vyhání příliv. Na mokrém kamení jsem měl co dělat, abych se dostal do bezpečí :-)

Když se vracím do tábora, už je vzhůru větší část výpravy, a probíhají přípravy snídaně. Po snídani se na druhém břehu řeky objevují dva sobi. Naše přítomnost je ale spolehlivě zahání pryč, narozdíl od těch ve Finsku.

Abych si odtud taky něco odvezl na památku, zakopávám o kus naplavenýho dřeva, když se vracím od řeky, kde jsem si umýval hrnek.  O šutr si rozseknu ruku, nerezovej termohrnek taky schytal pěknej škrábanec, a na kalhotech díra na koleně...

Balíme věci, a postupně vyrážíme na zpáteční cestu. Nahoře, na prvním kopci ještě znova hodnotíme cestu, která by nás včera ještě čekala. Dáváme společnou fotku, sežereme čokoládu, a jdeme dál. Po cca kilometru mi dochází, že mi chybí krytka od objektivu. To je dneska den..., vracet se ale nebudu. V tomhle terénu, kde každej šutr vypadá stejně je to stejně beznadějný.

Cesta zpátky k autům zabrala 3 hodiny, a poté jen nakupujeme v Mehamnu trochu předraženýho pečiva, a vyrážíme pryč. Po dvou hodinách vybíráme místo na oběd. Někteří využívají pauzu k dalšímu testování teploty zdejší vody, já aspoň fotím jeden vodopád.

Jsme ze včerejška docela unavení, takže nehodláme nikam spěchat, a po cca 107 kilometrech nacházíme loučku na pobřeží Frierfjordu, kde parkujeme. Tady už roste pár bříz, takže je z čeho udělat oheň. Z našeho místa máme solidní výhled na sever, a obloha je skoro čistá, takže tentokrát nám půlnoční slunce neuniká. Fotím pár náladovek, a v půl jedné se odebíráme na kutě. Únava, 4 budvárky, a trocha slivovice dělá svoje :-)