stíínkovy fotky

Pár slov úvodem:

Trošku se mi příčí označovat jednotlivé kapitoly jako "dny", ale na lepší termín jsem nepřišel.
Veškeré informace čerpám z paměti, fotek, logu GPS, a z našeho palubního deníku.
Pokud jste viděli nějaké plány naší expedice, zapomeňte na ně. Plány jsou od toho, aby se měnily.

Naše posádka:

Peugeot 406, alias Šnek

Miroslav Smutný (Miróóóš) - 1. řidič
Ondra Smutný (stiinek) - fotograf, navigátor, CD měnič
Jiří Smutný (Jerzi, Jiří K, 7) - kronikář, nápojový referent
Michal Kilián (Kilda, Kilóšek) - 2. řidič

Konečně odjíždíme. S bratrem nahážeme do auta všechno podstatný podle hesla "co zapomenu, to nebudu potřebovat", a jedeme pro další členy naší posádky. U Jury zjišťujeme že ještě není nachystanej, tak ho ponecháváme prozatím osudu, a jedeme pro Kilóška, a nakoupit chleba.

Na druhý pokus nabíráme Jiříka, a valíme na sraz. 17:27, 3 minuty před plánovaným odjezdem, a mimo nás nikde nikdo. Postupně se sejde pár jedinců, co nám chtějí zamávat před odjezdem, a následně dorazí zpráva, že druhý auto stojí u Svobodů, a probíhá přeskládávání zavazadlového prostoru. Takže se jedeme na to puzzle podívat.

Po našich vydatných radách se do rumunského vozu všechno vešlo, včetně jednoho černého pasažéra,  a obě auta vyráží, některé již podruhé, na místo srazu.

Po krátkém loučení s částí posádky třetího vozu který vyráží zítra, a několika dalšími přáteli a kamarády, v 18:14 vyrážíme. Za Brnem tankujeme, a pokračujeme dál po ose Praha, Drážďany, Berlín, Hamburk, Puttgarden.

V 21:44 míjíme horu Říp, shodujme se, že je to taková místní Poustka, a valíme dál. Tankujeme na poslední benzince před hranicemi, Kilda přebírá řízení, a pokračujeme dále. V Německu nás chytá déšť, který nás na chvilku opouští na trajektu Puttgarden - Rödbyhavn do Dánska. Vstup do třetí země během expedice zapíjíme na trajektu 52% meruňkovou Aquilou.

Déšť se k nám v Dánsku opět vrátil, aby nám  dělal společnost přes most Oresundsbron až daleko do Švédska. Kvůlivá dešti nikde nezastavujeme, a letíme směr Jönköping, kde se má druhé auto zbavit svého černého pasažéra, Markéty, která se nechala svézt za svým šamstrem Karlem, toho času pracovně ve Švédsku. To ještě chudera netušila, že na zpáteční cestě jí nebude pohodlí červené Dacie souzeno, ale o tom až jindy. Sotva Markéta opouští naši výpravu, přestává pršet, a dokonce poprvé zahlídneme modř švédské oblohy. (pozn. autora: Tato věta značí pouze časouvou posloupnost, rozhodně nemá v úmyslu tyto okolnosti uvádět v souvislost typu příčina - následek.)

Díky dešti jsme zde docela brzo, a nemíníme nikam chvátat, aby nás nemusela třetí část výpravy moc dohánět. Takže si dáváme projížďku kolem 2. největšího švédského jezera Vättern, kde naši otužilci poprvé testují teplotu vody, až se po nás kouká posádka záchranářského člunu. Kousek od města Motala se po cca 25 hodinách, a 1600 km utáboříme. Stavíme stany, něco sníme, ulehčíme autům o pár vypitých piv a láhev vína, a po partičce karet uléháme k zaslouženému spánku.