stíínkovy fotky

Ráno vstáváme, všichni natěšení na očekávané krásy souostroví Lofoty. Počasí vypadá OK, takže se dlouho nezdržujeme a před půl devátou vyrážíme. Před odjezdem ješťě Káďovi měníme prasklou žárovku, abychom na sebe zbytečně nepoutali pozornost.

Po naší okresce pokračujeme dál, až k pobřeží, a potom po pobřeží směrem k mostu, který nás přenese z pevniny přes úžinu Tjeldsundet na ostrov Hinnøya. Ten už se někdy počítá k Lofotům, jeho západní část se zase někdy přiřazuje k sousednímu soustroví, Vesterálům. (Prostě v tom mají zmatek:-)

Za mostem se motáme na kruháču, a pokračujeme směr Gausvik. Už se k měmu blížíme, když dorazí SMS ve zneni: "Muzete se vratit?Mame posranou prevodovku". Posílám stručnou odpověď ("Otacime..."), a bratr za volantem tak zatím činní. Po pár kilometrech zjišťujeme, že Káďa stojí za kruháčem na autobusové zastávce, a jeho auto nehodlá zřejmě pokračovat. Parkujeme u nich, a pro pocit že jsme něco udělali otevíráme kapotu Dacie. Náš šibeniční humor trošku pozvedá náladu posádky inkriminovaného vozidla.

Provádíme rychlou diagnostiku, a potvrzujeme původní diagnózu. Něco je s převodovkou. Víc v dané situaci nejde moc zjistit. Čekáme na třetí auto, a když dorazí, rozhodujeme se odtáhnout nepojízdnou Dacii do nejbližšího většího města. Harstad je 27 km na sever, Narvik je větší, je na jih, ale  je podstatně dál a navíc přes trajekt. Volíme Harstad.

27 kilometrů není žádný med ani pro Piváka v roli tahouna, ani pro Káďe na laně. A hlavně ne pro všechny ty, kteří je potřebují předjet, včetně jednoho autobusu. Aby jsme kolonu zbytečně neprodlužovali, jedeme napřed. Ve městě se rozhlížíme po servisech. Projíždíme skoro celým městem, a zjišťujeme, že je tady servis snad každé rozumné značky, kromě Renaultu, Citroenu a Peugeotu, z nichž hlavně první jmenovaný by nám přišel vhod. Vracíme se zpátky, a dostihne nás SMS. Servis nalezen. Podle pokynů nacházíme správnou odbočku, která vede kamsi někam mezi přístav a nic. A na konci? Renault, Citroen a Peugeot kousek vedle sebe. A opodál vrakoviště...

V servisu zatím usoudili, že problém je v převodovce (chytří chlapci), a prohlásili, že nejdřív na to budou moct mrknout 20. srpna. Navíc ocenění opravy je na naše poměry docela silný kafe. Doporučují nám ať to zkusíme v neznačkovým servisu o kousek dál, který podezřele sousedí s vrakovištěm. Před místním mechanikem otevíráme kapotu a jediné co od něj uslyšíme je věta "This is engine". Káďa s Pivákem se s ním zkoušejí ještě domluvit, nakonec nám tiskne z netu seznam místních servisů s adresami. Aspoň k něčemu byl dobrej.

Zatímco Káďa s Pivákem objíždí vytisknutý seznam, zbytek týmu se pouští na parkovišti do vaření oběda. Když s konečně vyjednavači vrací, nesou špatné zprávy. Prázdniny dělají z místních servisů naprosto nefunkční záležitost. Majitel jednoho ze servisů specializující se na traktory, sněžné skůtry a spol. je ochotný nás zítra (sobota) pustit do dílny, kde se pokusíme svépomocí závadu lépe dignostikovat, a v pokud to půjde, opravit.

Takže pro dnešek konec, hledáme poblíž města místo na spaní, a na dvakrát se tam přepravujeme. Dacia zůstává před naší zítřejší nadějí. Stavíme stany, a začíná pršet. Co teď, je celkem brzo, a sedět po čtyřech ve stanu se nám nechce. Takže začíná párty na dešti. Kromě několika jedinců vesměs z Dacie na sebe ostatní oblíkají pláštěnky, nebo nepromokavý bundy, vytahujeme pivo a víno a na dešti se pouštíme do konzumace, a debat o zítřku. Víno v PETkách už je na hranici použitelnosti, takže padá závazek jej zlikvidovat. Což se s úspěchem daří. Nakonec zazpíváme pár hodovek (Ještě že jsme kdesi v lese, daleko od civilizace.) a lezeme do spacáků.