stíínkovy fotky

Dneska máme na programu omrknout některej ledovcovej splaz, a pak už pomalu směrem domů. předtím nás ale čeká ještě návštěva pneuservisu. Na parkovišti vyprazdňujeme kufr Passatu, a Pivák jede do servisu. Zhruba hodinu čekáme, a jsme na parkovičti docela středem pozornosti. Aby ne, s hromadou věcí na chodníku.

Po návratu servisovaného vozu se loučíme s dvojicí stopařů, naložíme a vyrážíme pod ledovec. Na Káďovo doporučení směřujeme ke splazu Nigardsbreen. Když přijíždíme na parkoviště pod něj, vypadá to na brký déšť. Koukáme po loďce která vozí ty méně zdatné přes jezero, a vyrážíme pěšky. Cesta není úplně nejjednodušší, vlhké skály kloužou. Občas je cesta usnadněna schůdky, nebo lanem.

Ledovec je z bezprostřední blízkosti docela zážitek. Takže ho obhlížíme docela dlouho, fotíme co se dá. Na zpáteční cestě začíná trošku mrholit, skály jsou tak ještě zrádnější. Chlapci ještě chvilku polemizují o jezeře, jehož voda v některých místech připomíná spíše ledovou tříšť, ale nakonec za ně rozhoduje počasí. Odjíždíme prakticky s deštěm v zádech.

Teď už je to jen cesta domů. Večer už přímo leje, takže jedeme pořád dál, dokud nepřestane. Kolem půlnoci nás GPSka protahuje Oslem, a ušetřila nám snad 100NOK za mýto. Protože pořád leje, jedeme dál, míjíme hranice se Švédskem, a nakonec ráno vybalujeme stany na odpočívadle Snapparp,  cca 130 km před Malmö.

Další den ještě stavíme v Malmö pokoupit nějaký drobnosti, a jedeme dál. Zpátky přes most, projet Dánskem, trajekt do Německa. Na trajektu někteří z nás neplánovaně navštěvují sedmý stát během expedice, přichází nám SMS "Welcome in United Kingdom."  Kolem půlnoci překračujeme hranice republiky. Mimo občasného strídání řidičů, nějaká té výměny CDček v rádiu, případně nějakého tankování se nic podstatného neděje.

Kolem osmé hodiny ranní nás vítají Sivice, rozkopané stejně jako při odjezdu. Naše auto oficiálně symbolicky zakončuje expedici v sivickém Norsku, pak ještě odvezeme Kilóška, a parkujeme doma.