stíínkovy fotky

Dneska se zase snažíme vstát brzo, protože čím dřív vyjdeme, tím dýl půjdeme ve stínu hory. Daří se tak napůl, sluce si nás stejně našlo protože hora byla trošku bokem než jsme čekali. Stezka se motá serpentinama který lákají ke zkracování přes les, ale místní porost to moc neumožňuje. Cokoli tady roste je buď příšerně pichlavě jehličnatý, nebo to má trny. V porostu je aspoň stezka lehce sledovatelná, jakmile se dostaneme mezi skály, je to horší. S trochou štěstí se ale bludištěm skal a pěšinek promotáváme, i když po značené stezce není ani památky. V závěru zapojujeme do výstupu i ruce, a když se přehoupneme přes horizont, zjišťujeme že vrchol je ještě kus dál a hlavně výš. Po chvíli je i tato komplikace zdolána, a my si užíváme výhledu z 1294 metrů vysoké Capu d`Ortu na moře a město Porto pod námi, a na hory všude kolem.

Následuje krátká pauza doplněná doplněním energie, společnou fotkou za asistence z Německa, a můžeme zase zpátky dolů. Ani tentokrát netrefujeme přesně stezku, takže i cesta dolů je tak trošku adrenalinovější. Ale i tuto nástrahu úspěšně zdoláváme, a někde kolem 1000m se na stezku zase napojujeme. Serpentinová část lesem, kterou jsme v ranním chládku proletěli je teď docela ubíjející, a jsme jen rádi když se před námi konečně objeví naše hřištěm s parkovištěm, a patřičně vyhřátým autem.

Další program je sympaticky jednoduchý, cestou na pláž zkusit najít místo k přenocování. V Pianě nabíráme vodu, a podél pobřeží směřujeme k jihu. Silnice má jediný cíl, Plage d` Arone a přilehlý kemp. Cestou vytipováváme několik míst kde by se mohlo dát přespat, a míjíme nástupní místo (parkoviště a hospůdku) k treku na Cappu Rossu, nejzápadnější mys Korsiky.

Pláž nás vítá vlajkou signalizující koupání na vlastní nebezpečí a solidními vlnami. S mou plaveckou úrovní z nich mám docela respekt, který ale brzy pod zkušenými radami opadá. Když se dost nasolíme a připálíme, sedáme zpět do auta a jedeme zpátky. Trek na Cappu Rossu rušíme, tahat tam věci na spaní se nám nechce, a vraceli bychom se nejspíš potmě do čehož se nám taky nechce. Takže po trase vyrážíme jen kousek, a chvíli posedíme na skalách nad zátokou Anse San Pallegrinu. Samotný Cappu Rossu se starým majákem Tour de Turghiu je ještě kousek na západ, přímo proti slunci.

Před osmou se zvedáme, a jedeme zblízka obhlídnout vybrané místo. Výjimečně, hned to první vypadá velice použitelně. To co jsme měli za zbytek stěny budovy je ve skutečnosti budova celá, jakési skladiště, ale podle okolí tady už dlouho nikdo nebyl. Podle mapy jsme 403 metrů nad mořem, a zhruba stejně tak daleko od něj. Vaříme večeři, Káďa staví auto tak aby nás chránilo před větrem který fouká směrem na moře, a když se setmí, jdeme spát. Předtím ještě fotím mrak který zahalil vrchol nedalekého Monte san Ghiabicu (624m).