stíínkovy fotky

Letos jsem s žádnou zahraniční cestou ani nepočítal, ale takhle jednou potkám Hanku, a dostávám nabídku na dvě místa v autě a jižní Norsko. Proč ne, taková nabídka se přece neodmítá, ne?
Finální domluva probíhá asi týden před odjezdem, domlouváme kdy, kam a jak. V pondělí dorazí mail od Kádě, "má bét hnusně, a to jako až tak hodně, že skoro zvažuju změnu destinace". Ve středu potom další zpráva, "Korsika?"
Rozhodnutí padá ve čtvrtek ráno, pojedeme na jih. Káďa zajišťuje trajekt, a shání info o naší nové destinaci, zatímco já mažu z telefonu mapy Norska, a nahrávám Korsiku.

Vyrážíme v pátek před půlnocí, a lehce nás děsí zprávy o očekávané víkendové dopravní kalamitě v půlce evropy. Pozdní odjezd je kvůli rakouským dálnicím, takhle nám bude stačit desetidení známka i na návrat. Káďa si pouští proti spánku Donutilovy historky, a bez významnějších příhod nás klimbající, po trase Mikulov - Wien - Graz - Villach - Udine - Padova - Bologna, dopravuje před sobotním polednem až do Pisy. Po krátkém hledání místa k zaparkování jdeme okóknót tu křivó věž. Všude samozřejmě davy lidí, a k tomu polední zoncna. Vzniká pár fotek podpírané i shazované věže, a jedeme dál. Ke trajektu je času dost, tak se po cestě do Livorna zastavujeme u moře, a dáváme pauzičku na pláži, nebo spíš na kamenném vlnolamu. Potom rychle uvařit něco k snědku, za asistence místních četníků, a pomalu začínáme spěchat do přístavu. Trajekt má odjíždět v 18:30, a máme být v přístavu hodinu před odjezdem.
Objevuje se první obtíž, najít v Livornu přístav není jen tak. Na křižovatce jsou tři směrovky "porto", každá ale ukazuje jiným směrem. Fajn. Po půlhodince hledání nakonec objevujeme správný směr a dorážíme do přístavu.
Italská organizace je kapitola sama pro sebe. Trajekt má vjezd pro jedno auto, takže před ním probíhá řazení z pěti pruhů čekacího parkoviště do jednoho nájezdového. Předtím ovšem musí trajekt přijet, což se mu nakonec s hodinovým zpožděním podařilo, a stejným úzkým vjezdem vyložit, což zabere snad další hodinu. V osm je trajekt konečně naložen, a tak můžeme pomalu vyrazit. Corsica Marina Seconda se promotá bludištěm přístavu, a namíří si to s námi na palubě směrem Bastia. Po půlhodině plavby se slunce sklání k hladině, tak fotím z horní paluby pár náladovek, potkáváme se s další českou partou z Pardubic, a až se slunce schová pod obzor, ukládáme se jak to jde ke krátkému spánku v útrobách lodi. Kolem půlnoci nás budí lodní rozhlas, a opakuje se složitá procedura vyložení trajektu. Po vylodění v Bastii na nic nečekáme a přejíždíme poblíž města Corte, kde před druhou hodinou zaleháváme na prvním příhodném plácku.

Ráno vstáváme, něco málo pojíme, a vyrážíme do Corte. Najdeme místo na zaparkování, a vystoupáme k Citadele, kde by měla začínat cesta do údolí říčky Tavignano, které je naším dnešním cílem. Variant je několik od hodinové procházky po dvoudenní trek, my volíme zlatou střední cestu. Horská stezka nás vede údolím, 200 metrů pod námi teče řeka, a 500 nad námi se tyčí okolní vrcholky. V půlce cesty krátká pauzička u horského potoka, kde nabíráme vodu a chladíme nohy, a vyrážíme dál.
Kolem poledne, dorážíme k visutému mostu Suspendue, našemu cíli. Respektive, náš cíl je pod mostem, proklatě studená řeka Tavignano, se svými kaskádami, vodopády a tůňkami. Voda má teplotu norského jezera, však taky řeka vytéká z ledovcového jezera Lac de Nino, což v poledním korsickém vedru přijde vhod. Když nás jeden úsek omrzí, stačí vzít věci a sejít kousek po proudu, koupat se tu dá skoro kdekoli. Když se pomalu přiblíží večer, vyšplháme zpátky na stezku, a vracíme se část cesty zpět. Kousek od města opět scházíme k řece která je zde již klidnější, a o poznání teplejší. Probíhá poslední koupačka, a hajdy zpět do Corte. Pauzu při nabírání vody využíváme k omrknutí místního kostelíka. Pak sedáme do auta, vyrážíme ujet kus cesty a najít místo na spaní. Přesunujeme se ke městu Albertacce, kde kousek od něj z parkoviště de Poppaghia zítra vyrážíme do kopců. Nakonec nacházíme místo jen pár kilometrů před parkovištěm, pěknej kemp plac se stolečkama, a povoleným přespáním na jednu noc, jak překládám z cedule bez znalosti jediného francouzského slova. K mému překvapení potom mrkne na ceduli Káďa, (4 roky franiny ve škole) a můj překlad odsouhlasuje :)
Kolem deváté zdlábnene Hančinu skvělou večeři, a jdeme v nadmořské výšce něco málo přes 1000 m spát. Zítra chceme vyrazit co nejdřív, abychom se vyhnuli vedru a davům turistů...