stíínkovy fotky

Dneska je hlavní část programu návštěva Bonifacia. Ráno vstaneme, a protože jsme dost na očích u silnice, radši se hned balíme, a jedeme dál s tím, že někde zastavíme na snídani. Po pár kilometrech nacházíme odpočívadlo se stolečkama a lavkama, tak ho využíváme.

Zdlábneme snídani, necháme uschnout spacáky od rosy, a jedeme dál. Do Bonifacia je to cca 60 km. Po cestě zastavuje na vyhlídce na "sedle" Bocca di Rocapina.(151m) Kousek od ní vidíme zajímavou vyvýšeninu, a tak se pokouším k ní najít cestu. Když se jakž takž zadaří, vydáváme se tam. Po chvíli narážíme na cestičku která vypadá jako používaná, pak na schody točící se nahoru. Nahoře potom částečně upravené skalní prostranství, s výhledem na všechby strany. S Káďou kopec Sapara Murata (173m) přezdíváme na Amon Hen, klidně by se tady tahla pasáž z Lord of the Rings mohla točit.

Když se dosytosti navyhlížíme, vracíme se zpět, cestička samozřejmě vede až na parkoviště, jen bylo potřeba hledat na druhé straně. Sedáme zase do auta, a vyrážíma dál k Bonifaciu. Před Bonifaciem chytáme místní dopravní špičku, ale nic hroznýho. Příjezd do Bonifacia je plný směrovek Free Parking, později se na nich objevuje dodatek For our costumers. Geniální podnikatelský záměr provozovatele vyhlídkových plaveb. Ve městě je jinak jen jedno velký městský placený plný parkoviště.

 S vyhlídkovou plavbou jsme tak trochu počítali, takže se za 17€ na osobu stáváme jejich zákaníky, a můžeme zaparkovat. Holky, studentky, dostávají "poloviční", místo 17€ jen 15. Z parkoviště vyrážíme do přístavu, necháváme odjet dvě víceméně plné lodě, zjišťujeme která pojede další, a strategicky zabíráme místo na přídi. Naštěstí ne úplně, protože vlny občas cáknou přes, a děcka v první řadě jsou docela mokrý. Ne že by nám to vadilo v horkém popoledni, ale foťáky by už tak rády asi nebyly.

Z komentáře stejně nemáme tradičně nic, ani třeba vytisknutej anglickej překlad není. Koukat na co je ale i tak, a Hanka nás částečně informuje podle knížky. V jednu chvíli kapitán postaví loď proti díře ve skále, vlny takhle blízko od břehu s ní pohazují metr sem a tam. K překvapení všech kapitán loď vyrovnává, a pouští se dovnitř, do jeskyně. Kolem lodi je snad 20cm volnýho místa. Když nás protáhne dovnitř, celá loď mu tleská. Když průvodce odblekotá svoje, protahujeme se zase ven. Po zhruba hodině nás kapitán vysazuje zpátky v přístavu, a jdeme se mrknout nahoru do města/pevnosti. Nahoře měníme plán, napřed hodíme relax na zdejší plážičce, spojený s něčím k jídlu. Po zrelaxování se vyšplháme zpátky do pevnost, tentokrát z druhé strany.

Projdeme co jde, pokoupí se nějaký suveníry, z útesu fotím na obzoru Sardínii, a přes přístav se vracíme zpátky k autu. Vyrážíme na sever, jinam to tady ani moc nejde, nablížit se k zítřejšímu programu, kaskádám de Polischeu. Podle mapy nakonec kotvíme v lese, poblíž přehrady u města L`Ospendale. Jsme zase v cca 1000 metrech, v noci bude narozdíl od minulých příjemně chládek.